Žár vrcholného léta I.

První dešťová kapka, která se Kláře rozpleskla při zavírání brány o hřbet ruky, dávala tušit, že se schyluje k něčemu velkému. Po doběhnutí příjezdovou cestou k u chaty parkujícímu Martinovi byla už pěkně promočená. Než se stihla zout a vysoukat z mokré bundy, oheň v krbu už hladově olizoval první třísky. Martin zavřel dvířka kamen, přitáhl si ji k sobě a dal jí pusu: „Teplou sprchu si klidně dej, ale já tady nejdřív něco musím zkontrolovat,“ zajel jí rukou za pásek džínů a začal ho zručně rozepínat, zatímco ji ne zrovna nenápadně manévroval k pečlivě připravenému rozloženému gauči u krbu. Tam ji jedním dobře mířeným šťouchnutím odeslal do polohy naznak a následně skočil za ní. Se smíchem mu zajela rukama do hustých prošedivělých vlasů a přitáhla si ho za strništěm porostlé tváře k sobě: „Ty jsi nedočkavej jak študák.“

„…si piš,“ zamumlal při stahování jejích kalhot, které bral i s kalhotkami, a Klára si v té chvíli tiše gratulovala, že sprchu stihla, než vyjeli. Teď by hru přerušovat nechtěla, ani kdyby se bývala nechala unést a nechala Wave dokončit svou práci. Takhle si užívala Martinovu dravost, kterou se nechávala bezstarostně strhnout.

Sundala si zbytek svršků a totéž provedla i jemu. Že se na ni těšil, bylo vidět dost zřetelně, ještě než mu kalhoty a boxerky stáhla. Než stihla cokoli dalšího udělat nebo říct, přitáhl si ji za nohy ke kraji postele a zabořil jí hlavu do klína. Ten vážně nemarní čas, prolétlo jí hlavou. A je na něm znát, že to miluje přesně tak, jak o sobě od druhého rande, kdy na sebe oba nad panáky dobrého karibského rumu kdeco vykecali, tvrdil. A dneska je třetí…

Držel ji pevně a Kláru to vzrušovalo ještě víc. Martin to poznal a zesílil stisk. Prozkoumával každý milimetr a přesně reagoval na její dech i pohyby, kterými ho hladila ve vlasech. Ucítila cukání v podbřišku. Ještě ne… Co když by se pak už nedokázala kontrolovat… Zatáhla ho jemně za vlasy směrem k sobě: „Pojď do mě…“ Nechápal proč mu bere oblíbenou hračku, když se jí to líbí, ale přesunul se nad ni a jedním pohybem do ní plynule a nadoraz pronikl. „To chci…,“ zamumlala. Prohnula se v zádech a prudce se nadechla. Jo tak takhle je to... Nahmátl polštář a strčil jí ho pod zadek. Nořil se do ní a vnímal nádherné mokré teplo i to, jak ho dokázala vědomě stisknout. Že našel správný úhel, pochopil velice rychle, a i tempo se mu nabídlo skoro samo. Reakce jejího těla byly dobře čitelné. Klika, že nemá ostré nehty, uvědomil si s jejíma rukama na zádech.

Během krátké chvíle Klára zvedla hlavu v němém úžasu, pak se celá napjala, rukama se za hlavou chytla opěrky a z hrdla se jí vydral sten. Zalehl ji, pevně chytil jednou rukou za zadek, druhou tak, jak byl opřený o loket, za krkem a zmáčkl. Pomalu se v ní pořád pohyboval. Zmítala se pod ním, ale dokud cítil její stahy, nepřestával. Pak ji s tichým smíchem pohladil po vlasech a zašeptal jí do ucha: „Neříkalas o sobě náhodou, že jsi normálně neudělatelná?“

Pokrčila rameny: „Doteď jsem si to myslela.“ Vyklouzla zpod něj, a jen co se otočil na záda, zamířila několika polibky přes jeho zarostlou hruď na břicho a pak mezi stehna, kde se pohodlně uvelebila a začala se mu věnovat přesně tak, jak o tom marně snil už roky. Jsou ženy, které tohle striktně odmítají. Jsou ženy, které to dělají bez většího zájmu. Ale jsou taky ženy, které to milují a je to na nich znát. Klára je ten poslední případ. Po tolika letech… 

Nechal ji chvíli líbat, olizovat a sát, hníst a hladit, hrát si, jak se jí líbí. Pak jí naznačil, co by rád. Prohrábl jí rukou vlasy a lehce zatlačil. Podvolila se a vzala si ho do pusy hlouběji. Spokojeně zamručel. Zavřel oči a užíval si to. Ve spojení se sálajícím krbem a deštěm za okny to byla neskutečná, snová kombinace. Přesto mu něco říkalo, že takhle do finále nedojde. Ne po letech, kdy tohle neměl. Strach z toho, že svou touhou otravuje. Paradox, prolétlo mu hlavou. Anebo taky daň za to, že si to často musel dělat sám. A k tomu hromada stresu okolo. Ještěže ho aspoň napadlo nenápadně si vzít Erecticon. Protože jestli by něco nechtěl, tak selhat právě teď.

Stejně jako to udělala Klára před chvílí, si ji vytáhl pomalu nahoru. A nasadil ji na sebe. Tázavě se na něj podívala. Chytil ji za boky, prsty si ji srovnal do úhlu, ve kterém ji chtěl mít, a začal udávat tempo. Jeho dominance i v této poloze Kláru fascinovala. Opřela se rukama o jeho kolena, šla proti němu a nechala se unášet rytmem. Slyšela jeho zrychlující se dech, vnímala, jak se se mu napínají svaly, viděla napětí v jeho tváři. Měl neskutečnou výdrž. Cítila, jak jeho vzrušení stoupá s každou vteřinou. Krbem ohřátý vzduch jí do chřípí přinesl závan jeho živočišné vůně. A pak to přišlo. Tělem jí projelo pár lehčích kontrakcí, a pak větších, když do ní explodoval. A znova. A znova. Zhroutila se vedle něj na polštář a zprudka oddechovala: „Asi tě nechám, abys mi ukázal občanku. Ty mi nevykládej, že padesát ti už bylo.“ Polichoceně se usmál: „Že tys byla ještě jednou? A neříkej, že ne, protože těch stisků si nešlo nevšimnout. Vím, žes říkala, že to dokážeš i zahrát, ale tohle to být nemohlo.“

Klára s úsměvem pomalu vstala: „Mohlo. Mám dík kuličkám docela natrénováno. Ale nebylo. Máš žízeň?“ Za chvilku se vrátila se dvěma orosenými sklenicemi. Martin ležel na gauči s rukama založenýma za hlavou, zavřenýma očima a výrazem naprosté blaženosti: „Cítím se jak Michael Douglas.“
Povytáhla obočí: „A to je jak?“
Otevřel jedno oko: „Měl bych se podívat, jestli nemám pod postelí sekáček na led.“
Klára pochopila a v mžiku byla v roli: „Myslím, že to nebyl špatný začátek...“

O tom, že sex může být naprosto úžasný, i když vám už dávno není dvacet, dokonce ani třicet, vědí Klára a Martin své. Že obavy z nového začátku i z vlastních (často domnělých) nedokonalostí lze překonat. A že kde je vůle, je i cesta. Stačí se po ní jen vydat. K tomu, aby vaše nové začátky byly co nejsnazší, vám rádi pomůžeme i my. Mrkněte do e-shopu nebo se přijďte poradit do našich prodejen Erotic City. Těšíme se na vás. Pokračování této žhavé povídky si můžete přečíst TADY